Georges Bizet, opera Carmen
Carmen 1875
Toto dílo, které je dnes počítáno mezi nejpopulárnější a nejuváděnější opery vůbec, při své premiéře 3. března 1875 zcela propadlo. Pro francouzské publikum uvyklé velkým operám se Carmen ukázala být příliš komplikovaná a příliš naturalistická.
Bizet zemřel čtvrt roku po premiéře zklamán, ale pevně přesvědčen, že se jedná o jeho nejlepší operu. Pouhých osm let po Bizetově smrti vstoupila opera Carmen znovu, a tentokrát triumfálně, do operních domů na celém světě a stala se jednou z nejvíce hraných a inscenovaných oper v historii. Libretisté Henri Meilhac a Ludovic Halévy byli inspirování novelou Prospera Merimé o krásné a nebojácné Carmen, jejíž mladý a bezstarostný život náhle skončil rukou odmítnutého milence. Její tragický příběh se stal dojemným svědectvím vášnivé atmosféry ve Španělsku té doby.
Georges Bizet (1838 - 1875)
|
Rodiče byli profesionální hudebníci, Bizet byl přijat na konzervatoř ve svých deseti letech. Kompozici se učil u J. F. Halévyho. V roce 1857 obdržel ocenění za jednoaktovou buffu Doktor Miracle a v témže roce mu byla udělena Římská cena (Prix de Rome), která mu umožnila cestu do Itálie (1858–1860). Za svého římského pobytu napsal operu Don Procopio (byla objevena až po třiceti letech) a z téže doby pocházejí i dvě jeho symfonie a koncertní předehra. Po návratu z Itálie žil Bizet v Paříži, kromě skladby operní se věnoval též hudbě příležitostné či scénické. Přechodně také hudbu vyučoval. Georges Bizet napsal více než dvacet oper, udrželo se jich však jen několik: Lovci perel (1863), Džamilé (1871) a hlavně Carmen (1875). Přestože Carmen při své premiéře propadla (byla pro Operu Comique příliš nemravná), stala se později, a je dodnes, jedním z nejúspěšnějších titulů světového hudebního divadla. Již v roce 1875 byla hrána ve Vídni, v dalším roce v Bruselu, Antverpách a Budapešti, v roce 1878 byla v italštině uvedena v Petrohradě, Stockholmu, Londýně, New Yorku atd. V Praze byla Carmen poprvé uvedena v německém jazyce v roce 1880, česky pak poprvé na počátku roku 1884, 3. ledna, v překladu Elišky Krásnohorské. |
 |